Korunu nedám, EURo doma nechci.

Debata o přijetí eura je stále živým tématem ekonomických i politických diskuzí. Myslím, že je právě v této době vhodné připomenout možná rizika. Ta jsou totiž často opomíjena, ale pro naši zemi představují skutečný problém.

Přijetí eura by ohrozilo zotavování ČR po kovidové krizi, připravilo nás o důležitý nástroj měnové politiky a odstranilo, pro mě náš národní symbol.

Předně by po přijetí eura nebylo nadále možné, aby Česká národní banka regulovala naši měnovou politiku tak jako nyní. Řízení měny by podléhalo rozhodnutí frankfurtské Evropské centrální banky. Ta při rozhodování nemusí na rozdíl od ČNB zvolit nejlepší řešení pro Českou republiku, neboť při svém rozhodování dělá četné kompromisy s ohledem na situaci v ostatních státech. Jak jsme ostatně nedávno viděli v případě Itálie. Nechci platit dluhy ostatních států, které se chovají nezodpovědně.

Dle mého názoru je proto pro nás přístup do eurozóny obrovským rizikem. Znamenalo by to totiž, že pokud se jedna země eurozóny dostane do finanční tísně, dopadly by tyto problémy i na ostatní státy, včetně České republiky. V řadě zemí eurozóny navíc přetrvávají nedořešené dluhové a strukturální problémy. Odstrašujícím příkladem nám může být řecká krize.

Dále eurozóna současně sama čelí systémovým problémům a četným změnám. Po jejím krizovém období jsme svědky četných novot v porovnání s tím, jak eurozóna vypadala při svém vzniku. Nesmíme tedy zapomenout, že se vstupem do eurozóny je spojena povinnost přistoupit i k novým institucím a mechanismům. Ty s sebou pro nás přináší nemalé náklady a závazky.

Sám vidím jako problematický zejména přístup k Evropskému stabilizačnímu mechanismu (ESM), který má pomáhat zemím ve finanční tísni. Ovšem k tomu, abychom na ESM přistoupili, by musela Česká republika (občané) zaplatit do ESM desítky miliard korun. Celkové náklady na přijetí eura se ale do budoucna mohou i zvyšovat. Myslím si, že zvláště po epidemii koronaviru rozhodně nejsme v situaci, kdybychom si takový výdaj mohli dovolit a proč bychom to dělali…

Nesmíme zapomenout, že pro české občany by se přijetím eura stalo také spoření v penzijních nebo podílových fondech méně atraktivní, protože tyto fondy investují zejména do státních dluhopisů. Ty by  mohly mít záporný výnos (podobně jako v Německu). Spoření na stáří by bylo méně výhodné a obyvatelstvo by mohlo přejít k rizikovějším komoditám (např. k nákupu akcií). I když většinu Maastrichtských kritérií Česká republika dlouhodobě splňuje, mám obavy o znehodnocení úspor našich občanů. Přechod koruny na euro je tedy i velmi závažný politický problém, kdy můžeme ožebračit řadu – zejména starších lidí, kteří mají naspořeno na důchod – jenom tím, že zvolíme špatný kurz. Například měnová reforma v roce 1953, kdy extrémně nevýhodný kurz 1:50 (nová versus stará koruna) udělal z řady lidí doslova žebráky. Tehdy to byl jasný politický úmysl. Jde o to, aby se něco podobného, i když v menší míře, nestalo zde v ČR. Naše občany musíme hájit.

Je tak nutné si znovu připomenout, že přijetí eura je velmi nákladné a připravilo by nás o autonomii v řadě pravomocí týkajících se vedení naší vlastní měnové politiky, zejména v oblasti úrokových sazeb nebo směnných kurzů. Ochudili bychom se o vyšší míru možnosti přizpůsobivosti na vývoj a následky ekonomického cyklu. Přišli bychom o důležitý nástroj pro regulaci a stabilizaci měnové politiky. Ztratili bychom další národní symbol. A především, dostali naše občany do finanční nejistoty.

Osobně tedy vidím přijetí evropské měny jako zcela nepřijatelné. Koruna, jako nástroj finanční politiky je naprosto klíčová k vyrovnávání se naší ekonomiky s jakýmikoli krizemi.

Za mě tedy EURo rozhodně ne!